Název Obce: OŘECHOV
Mapa:
Loc:
49° 11“ 59.733“ N
15° 31“ 55.071“ E
To je Ořechov, řečeno moderní řečí současných navigačních systémů. Tyto zeměpisné souřadnice nás zavedou do nevelké vesnice, která má své osobité kouzlo, protože je naším rodištěm, je naším domovem. Každý člověk se někde narodil a pokud ze vrací po letech do svého rodiště, mívá neopakovatelné pocity. Jsou to dojmy plné vzpomínek na léta krásná, na léta minulá. Léta prožitá v rodišti bývají řazena k těm nejkrásnějším, neboť se většinou pojí s dětstvím a dospíváním.
Obec Ořechov leží 6 km severovýchodně od Telče, je vzdálena kilometr od silnice č. 23 České Budějovice – Brno.
Ořechov se nachází na kopcovitém návrší Brtnické vrchoviny a rozkládá se na východním svahu Srní hory (630 m. n. m), kde bývala až do roku 1956 dřevěná rozhledna. Obec obtáčí další skupina vrchů kolem Veselského kopce (771 m. n. m.) u Nepomuku.
O obci jsou první písemné zmínky z roku 1355, kdy Štěpán z Březnice prodal obce Ořechov, Urbanov a Nevcehle Bohuňkovi z Volfířova. Od roku 1420 Ořechov náležel k telčskému panství, a to až do roku 1849. V letech 1850 – 1945 Ořechov spadal pod politickou pravomoc úřadu v Dačicích (tento úřad měl v historii různé názvy, např. podkrajský úřad, okresní hejtmanství), soudní správu vykonával po celou tuto dobu Okresní soud v Telči. Od května 1945 Ořechov náležel pod ONV v Dačicích a Okresní soud v Telči. Při územní reorganizaci v roce 1949 byl připojen pod Správní okres Třešť a v polovině roku 1960 připadl k okresu Jihlava. V současné době je vyšším územním celkem kraj Vysočina se sídlem v Jihlavě a pověřenou obcí město Telč.
Obec Ořechov byla samostatnou obcí s výjimkou let 1976 – 1991, kdy spadala pod střediskovou obec Urbanov. Naši obec v minulosti řídili ve funkcích starosty obce nebo předsedy MNV tito občané: Stanislav Beseda, Jan Nechvátal, Cyril Novák, Jaroslav Zelený, Ludvík Novák, Antonín Budín, Bohumil Vacek (MNV Urbanov), Josef Veleba a Pavel Volavka.
Jméno obce je typicky moravské. Je pravděpodobně odvozeno od přídavného jména ořechový, což znamená místo porostlé ořeším (od keře – lísky). Keř líska se skutečně v blízkém okolí obce hojně vyskytuje. Je zajímavé sledovat název obce v různých historických pramenech:
1355 Vrsechav
1385 villam Orzechowe
1390 et Orzechowa
1678 a 1718 Oržechowa
1751 Oržechau
1846 Ořechau, Ořechov
1881 Ořechová
1924 Ořechov i Ořechová
V roce 1880 měla obec 26 domů a 139 obyvatel, v té době k obci patřila též samota Pilka. V roce 1970 v obci nalezneme jen 23 domů a 97 obyvatel. K 1. 7. 2009 je v Ořechově 25 domů s 68 obyvateli. Nejstarším občanem je v současné době Bohuslav Beseda (nar. 1932), obec se může pyšnit 15 dětmi do 15 let (12 chlapců a 3 dívky).
Děti z Ořechova až do roku 1970 chodily pěšky do školy v Urbanově, od roku 1970 dojíždějí do Telče. Farností a poštou vždy obec náležela k Urbanovu. Matrikou, zdravotním střediskem patří Ořechov k Telči.
Ve 2. polovině 19. století a v 1. polovině 20. století se většina obyvatelstva obce živila zemědělstvím. V r. 1900 byla výměra hospodářské půdy 280 ha. V r. 1911 zde nebyl žádný živnostník a v r. 1924 již prameny uvádějí 1 pilaře, 1 stolaře a 14 hospodařících rolníků.
V roce 1956 bylo v obci založeno JZD Ořechov, v 1974 bylo sloučeno s JZD Nevcehle, od roku 1979 je součástí ZD Sedlejov. Nejdéle ve funkcích pracovali - Vladimír Novák - předseda (18 let), Karel Petrů – skupinář (16 let), Stanislava Odrážková – účetní (16 let).
V současné době většina obyvatel za prací dojíždí do okolí, zejména Telč, Dačice, nebo pracuje v ZD Sedlejov. V obci má provozovnu firma Izolace Diviš.
V roce 1942 byla v naší obci zahájena elektrifikace, která byla slavnostně ukončena taneční zábavou, na které vznikla píseň o jednotlivých občanech obce. V letech 1965 - 1972 byla v obci vybudována kanalizace. V roce 2000 – 2001 byla obec plynofikována. V současné době probíhá územní řízení k výstavbě vodovodu.
Nedílnou součástí života naší obce jsou dobrovolní hasiči. V roce 2009 uběhlo 57 let od vzniku Sboru dobrovolných hasičů. Jeho historie není tak bohatá jako v okolních obcích. Bohužel ani záznamů o činnosti není mnoho, a tak se musíme spoléhat na vzpomínky našich pamětníků. Situace před šedesáti lety nebyla taková jako dnes, kdy jsou téměř všechny obce v dosahu profesionálních sborů. Proto se obyvatelé Ořechova rozhodli založit dobrovolný sbor k ochraně svých životů a majetků. Jistě měli v paměti i požáry, které ve dvanáctých letech 20. století postihly obec. U zrodu sboru stálo 20 občanů, z toho i tři ženy. Prvním velitelem byl Ludvík Novák, od roku 1956 zastával funkci velitele Bohuslav Beseda a Zdeněk Kučera, poté Bohumír Holec, Stanislav Beseda, Karel Petrů a František Krejčí. První stříkačku získal sbor od hasičů z Urbanova. Nyní obec vlastní stříkačku PPS 12 zakoupenou v roce 1972. Požární zbrojnice byla upravena hned v počátcích sboru v místě bývalého chudobince. Stála zde nejdříve dřevěná bouda. V roce 1958 byla postavena zděná budova, která získala přibližně dnešní podobu, poslední rekonstrukce proběhla v loňském roce (2008).
Kromě drobných zásahů stojí za zmínku pouze požár z února 1957, kdy hořelo u Kučerů (27), zde lehlo popelem celé stavení. V 70. a 80. letech minulého století se sbor pravidelně účastnil okrskových soutěží. Sbor se může pochlubit tím, že dlouholetý člen sboru Bohumír Holec byl v letech 1978 – 1995 okrskovým velitelem okrsku Sedlejov. V současné době je situace poněkud složitější. Momentálně má sbor 20 členů. V rámci možností se snaží být sbor akceschopný. Hasičský sbor je jedinou dlouhodobě fungující organizací v obci, která se stará nejen o bezpečnost, ale i o kulturní dění.
Rozšířenou zájmovou činností je také myslivost. Myslivci z naší obce jsou členy Mysliveckého sdružení Lísek Nevcehle.
Nejvýznamnější událostí v historii obce bylo vysazení paravýsadku s krycím názvem OUT DISTANCE v noci na 28. března 1942. Výsadek z Anglie byl jedním z dvanácti vysazených na území protektorátu v letech 1941 - 42. Jeho hlavním úkolem byla diverzně sabotážní činnost (příprava bombardovacího útoku na Škodovku v Plzni, vyřazení plynárny v Praze – Michli) a doprava vysílací stanice. Výsadek byl zpozorován pomocnou hlídkou z Ořechova, která vše hlásila ještě v noci místnímu starostovi, ten událost hlásil se zpožděním až druhý den na četnickou stanici v Jihlavě, a proto získali parašutisté několikahodinový náskok před gestapem. Tak se také stalo, že Němci přijeli na místo seskoku poměrně pozdě a jejich hlavním triumfem byl nález zahrabané vysílací stanice a falešné doklady jednoho z parašutistů. Parašutisté však unikli. Nedlouho po přistání posádka ve složení nadpor. Adolf Opálka, Karel Čurda a Ivan Kolařík zjistila, že chybou navigátora nebyli shozeni na Táborsku, jak bylo původně plánováno, ale na jiném místě. Domluvili se, že se rozejdou, a znovu se shromáždí na smluveném místě na základě inzerátu v Národní politice. Skutečnost však byla jiná. Znovu se již nikdy nesešli a každý měl jiný osud.
Ivan Kolařík zaplatil ztrátou svých dokladů jako první. Při útěku před gestapem se v domnění, že zachrání své blízké, otrávil již 1. 4. 1942.
Karel Čurda neunesl psychický nápor a otřesy, které způsobily zprávy o atentátu na R. Heydricha a následné vypálení Lidic, proto se přihlásil na gestapu a stal se konfidentem. Jeho obsáhlá výpověď poznamenala osudy mnoha parašutistů a jejich ochránců. Po válce byl odsouzen k trestu smrti.
Adolf Opálka odchází na záchytné adresy a dostává se až do Prahy, kde se připojuje k dalším osmi parašutistům a ujímá se jejich vedení. Společně plánují a uskutečňují několik diverzních akcí a v neposlední řadě atentát na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Neopustil a nezradil své přátele a nalezl společně s nimi smrt 18. 6. 1942 v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Na počest této události se každoročně koná vzpomínková akce u pomníku, který byl odhalen v roce 1973 za pomoci místního JZD a obecního úřadu.
Památky a pamětihodnosti obce
Nedílnou a neodmyslitelnou součástí Ořechova je zvonička uprostřed obce, na jejíž rekonstrukci se podílel v roce 1992 František Janoušek.
Tři litinové kříže z let 1865, 1890, 1905 nalezneme v různých částech ořechovského katastru. Velmi zajímavé jsou i dva pamětní kameny. Jeden na břehu rybníka Vodnatý (Pilka) s datem 8. IV. 1942, kde zabil pytlák hajného, a druhý u staré polní cesty do Žatce k připomenutí tragické události, kdy zabil pohunek pacholka. Tyto pamětní kameny jsou v poslední době vyhledávány turisty z celé České republiky.
Boží muka z roku 1774 se nachází vpravo u polní cesty k Urbanovu.
Vodní pila na samotě Pilka pod rybníkem Vodnatý (Pilka) je napojena na obytné stavení.
Naší obcí prochází několik turistických tras, cyklostezek a značená stezka pro koňskou turistiku.
Za povšimnutí stojí informace že v naší obci a jejím okolí (Kozinec, Olšany) byly nalezeny četné předměty (podkovy, hroty šípů, ostruhy atd.) z bitev, které se zde odehrávaly v druhé polovině 15. století (1467,1468). Tehdy naším krajem procházela vojska Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína.
